Kam jsem tu Andulku poslala?

Návrat z minulosti … Fantasy, kterou jsem se odhodlávala napsat více než rok.

Hlavní nit příběhu jsem si před usnutím přehrávala docela dlouho, ale moje postoje ke psaní „koho by to zajímalo, na to nemám…“ dlouho vítězily. Když jsem napsala první stránky a přečetla si je … přišlo DELETE.

Vzdát to? Nikdy!

Psaní mě neskutečně bavilo a příběh jsem doslova prožívala. Večer, když jsem sedla ke klávesnici, mi bylo zase třináct, jako hlavním hrdinům a připravovala jsem se s nimi na cestu do minulosti.

„Měla bys napsat druhý díl …“

„Měla bys napsat druhý díl …“ nabádání které potěší. Nedávno mě k pokračování nabádala už i Bára (dcera a parťačka zároveň) a já jí musela přiznat, že momentálně nevím, o čem by pokračování mělo být. „Třeba by se tam mohli vrátit, ne?“ … V ten moment mi to docvaklo! Ta paralela roku 1916 a 2016!

Jeden z hrdinů příběhu (Pája) vysvětluje druhému (Mireček) proč se musí vrátit do současnosti…

… „Kdyby se ti, Mirečku, náhodou domů nechtělo, tak se připrav na to, že po skončení války přijde španělská chřipka, která skolí několik desítek milionů lidí převážně ve věku čtrnácti až třiceti pěti let. Kolik že ti to bude? Čtrnáct?“ pokračovala výčtem smutných událostí počátku minulého století, které si opravdu zodpovědně nastudovala. Rozhlédl jsem se okolo sebe a nasál svěží vzduch. Ano, život je tu jiný, úplně jiný. Když to takto člověk poslouchá, tak asi hodně těžký. Ale nevím, jestli je horší, nebo lepší. To posoudit nedokážu. …

Kdybych v roce 2017, když jsem o španělské chřipce psala věděla, kam tu Andulku chtějí vzít … 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.